Jason Fried a Davod H. Hansson - Restart
19/02/25 12:16 Kategorie: Knihy
Kniha Restart od autorů Jason Fries a David Heinemeier Hansson
Podle anglického originálu REWORK vydalo nakladatelství jan Melvil Publishing v Brně roku 2010.
Kniha mne zaujala, škoda, že jsem ji nepotkal tak o 20 let dřív.
Pár poznámek, jako ochutnávka
Když se do toho opravdu pustíte, mějte také na paměti, *proč* děláte to, co děláte. Každá pořádná firma musí mít svůj názor, a ne jenom produkt nebo službu. Musíte něčemu věřit, Musíte se mít o co opřít. Musíte vědět, za co jste odhodláni bojovat. A potom to musíte ukázat celému světu.
Když sami nevíte čemu věříte, vše lze zpochybnit. O všechno se s vámi mohou přít, ale když si pevně stojíte za svým, jsou rozhodnutí jasná. (str. 55-56)
Je obrovský rozdíl, když si za něčím opravdu stojíte, a když to jen prohlašujete v tzv. *poslání firmy*. (str. 59)
[A já dodávám, že to platí pro každou organizaci i dobrovolnou]
Co všechno nepotřebujeme na rozjezd firmy. Nejlepší firmy vždycky začínají někde v garáži.
Nepotřebujeme vizitky na křídovém papíře. (str. 66)
[Mám kamaráda se skvělými nápady. I po něm zbyly balíky vizitek a letáků na křídovém papíře.]
Pokusíte-li se udělat všechno najednou, podaří se vám hromadu vynikajících nápadů akorát splácat do katastrofálního produktu. Nemůžete zkrátka udělat *všechno*, co chcete, a ještě to udělat dobře. … Plány seškrtejte na polovinu. Lepší je udělat polovinu produktu pořádně, než celý produkt polovičatě. (str. 82)
Přerušování je nepřítelem produktivity, (str. 116)
[To je přesně to, co mne vždy ubíjelo]
Porady jsou ubíjející (toxické) (str. 120)
Kapitola o konkurenci (str. 154) je zvládnuta v českém politickém prostoru naprosto skvěle: “KONFLIKTY LIDI PŘITAHUJÍ. Rozdělují je. Probouzejí vášně. A to je dobrý způsob jak dát o sobě vědět.”
A že psaní životopisů je fraška, to potvrdí na straně 221 i selský rozum.
Osobně mám alergii na *delegátory*. Strana 229: “jsou jako koule na noze” nebo “Delegátoři taky milují vytahovat ostatní na porady”.
Rozhodnutí jsou dočasná. (str. 259) Proto malé firmy se mnohem rychleji přizpůsobují změnám než obrovské nadnárodní kolosy.
Jak vznikají předpisy? No vždy po nějakém průšvihu. Napíše se vnitřní sdělení a navíc se vymyslí další varianty, co by se ještě mohlo stát a to se taky zakáže - zabraňuje zbytečným jizvám. (str. 267)
Podle anglického originálu REWORK vydalo nakladatelství jan Melvil Publishing v Brně roku 2010.
Kniha mne zaujala, škoda, že jsem ji nepotkal tak o 20 let dřív.
Pár poznámek, jako ochutnávka
Když se do toho opravdu pustíte, mějte také na paměti, *proč* děláte to, co děláte. Každá pořádná firma musí mít svůj názor, a ne jenom produkt nebo službu. Musíte něčemu věřit, Musíte se mít o co opřít. Musíte vědět, za co jste odhodláni bojovat. A potom to musíte ukázat celému světu.
Když sami nevíte čemu věříte, vše lze zpochybnit. O všechno se s vámi mohou přít, ale když si pevně stojíte za svým, jsou rozhodnutí jasná. (str. 55-56)
Je obrovský rozdíl, když si za něčím opravdu stojíte, a když to jen prohlašujete v tzv. *poslání firmy*. (str. 59)
[A já dodávám, že to platí pro každou organizaci i dobrovolnou]
Co všechno nepotřebujeme na rozjezd firmy. Nejlepší firmy vždycky začínají někde v garáži.
Nepotřebujeme vizitky na křídovém papíře. (str. 66)
[Mám kamaráda se skvělými nápady. I po něm zbyly balíky vizitek a letáků na křídovém papíře.]
Pokusíte-li se udělat všechno najednou, podaří se vám hromadu vynikajících nápadů akorát splácat do katastrofálního produktu. Nemůžete zkrátka udělat *všechno*, co chcete, a ještě to udělat dobře. … Plány seškrtejte na polovinu. Lepší je udělat polovinu produktu pořádně, než celý produkt polovičatě. (str. 82)
Přerušování je nepřítelem produktivity, (str. 116)
[To je přesně to, co mne vždy ubíjelo]
Porady jsou ubíjející (toxické) (str. 120)
Kapitola o konkurenci (str. 154) je zvládnuta v českém politickém prostoru naprosto skvěle: “KONFLIKTY LIDI PŘITAHUJÍ. Rozdělují je. Probouzejí vášně. A to je dobrý způsob jak dát o sobě vědět.”
A že psaní životopisů je fraška, to potvrdí na straně 221 i selský rozum.
Osobně mám alergii na *delegátory*. Strana 229: “jsou jako koule na noze” nebo “Delegátoři taky milují vytahovat ostatní na porady”.
Rozhodnutí jsou dočasná. (str. 259) Proto malé firmy se mnohem rychleji přizpůsobují změnám než obrovské nadnárodní kolosy.
Jak vznikají předpisy? No vždy po nějakém průšvihu. Napíše se vnitřní sdělení a navíc se vymyslí další varianty, co by se ještě mohlo stát a to se taky zakáže - zabraňuje zbytečným jizvám. (str. 267)